Kříženci rodu Cistus


       V přírodě se botanické druhy cistů velmi často kříží. Kříženci rodu Cistus mají též velký význam v zahradnictví, protože mohou spojovat kladné vlastnosti rodičovských druhů a být proto mnohem kvalitnější zahradní ozdobou než botanické druhy.


Květy křížence
Cistus x aguilarii f. maculatus
se nápadně podobají květům
C. ladanifer, ze kterého byl vyšlechtěn.
       
Celkový vzhled hybridních rostlin je přechodem mezi vzrůstem obou rodičovských druhů. Též tvar a struktura listů nebo tvar a velikosti květů bývají intermediální. Naopak barva květů je často velmi podobná jednomu z rodičů. Je to pravděpodobně dáno tím, že barevnost květů je stejně jako u většiny rostlin podmíněna jen malým množstvím genů a tak se zde nápadně uplatňují elementární genetické principy jako je štěpení znaků nebo dominance určitých alel (např. červené odstíny dominují nad bílou). Toho lze při troše štěstí a znalostí využít při šlechtění, kdy celkový vzhled a růst jsou ovlivněny vlastnostmi obou rodičů, avšak barva květů křížence se může podobat atraktivnějšímu z nich.

       Cisty patří k těm rostlinám, které vykazují poměrně značnou ochotu ke křížení. Hybridizace však není u rodu Cistus tak obecným a častým jevem jak se v literatuře uvádí. V přírodě se mohou křížit pouze druhy, které se v místě a době květu setkávají. Je však zajímavé, že druhy, které se spolu hojně kříží v jedné části svého areálu se v jiné oblasti svého společného výskytu nekříží vůbec. Podobné chování je známo i u jiných rostlinných rodů. Ale ani v kultuře, kdy je možné dobu kvetení načasovat a přenášet cíleně velké množství pylu není vznik hybridů zaručený. Zdaleka ne všechny cisty jsou navzájem slučitelné. Některé kombinace druhů se proto dodnes zkřížit nepodařilo.

       Důmyslnější šlechtění cistů komplikuje skutečnost, že většina kříženců je neplodných nebo je jejich plodnost velmi výrazně snížena. Některé vzácně produkují pyl, jiné občas hrstku semen, každopádně je většinou nemožné použít křížence jako rodičovskou rostlinu pro vytvoření násobného hybridu. Pravidelně plodné jsou pouze některé kombinace (např. Cistus albidus x creticus) nebo vzácné, náhodně vzniklé výjimky jinak neplodných kříženců (např. Cistus x cyprius ‚Elma').


Dva hybridní cisty: Cistus x cyprius a
čistě bílý Cistus x aguilarii.
       
       V zahradnické praxi jsou kříženci hojně označovány pomocí zkrácených jednoslovných názvů. Např. Cistus albidus x creticus = Cistus x canescens nebo Cistus ladanifer x laurifolius = Cistus x cyprius. Bohužel je však tato nomenklatura velmi nejednotná a výchozí literární zdroje velmi (i přes sto let) staré a tudíž jen těžko dostupné. Bez předchozí znalosti jsou tyto jednoslovné názvy nic neříkající a člověk z nich nemůže odtušit, jak vypadá rostlina, která se za názvem skrývá. V kombinaci s již zmíněnou nejednotností vzniká nepředstavitelný chaos, který například ve sběratelství masožravek v takovém rozsahu neznám. Pokud se mi v budoucnu podaří dostat se k věrohodným literárním zdrojům, pokusím se na těchto stránkách sestavit určitý přehled, který by v orientaci pomohl. Je alespoň potěšující, že některé významně kvalitní rostliny byly registrovány jako kultivary a pod svými názvy jsou ve sbírkách řádně vedeny. Jako příklad lze uvést Cistus ‚Snow Fire', C. ‚Snow White', C. ‚Gordon Cooper' a mnohé další.
       
Cistus x verguinii vznikl křížením druhů
Cistus ladanifer a C. salviifolius.

       Drobnou kuriozitou je, že některé druhy cistů je možné křížit s některými druhy příbuzného rodu Halimium, jehož zástupci jsou zpravidla drobnější než cisty a kvetou buď bíle nebo žlutě. Vzniklé mezirodové hybridy jsou označovány jako Halimiocistus a jsou též příležitostně pěstovány. Skutečnost, že se mohou oba rody mezi sebou křížit je neobvyklá a je důvodem k tomu, že někteří autoři slučují rod Halimium s rodem Cistus a všechny zastoupené druhy řadí do rodu Cistus v širším pojetí.




O úroveň výš...         Na hlavní stránku...

Back to general level...         Main page...