Obecné informace o rodu Cistus


       Zástupci rodu Cistus, česky cisty, nebo též císty jsou hojnou složkou středomořské květeny. Rod Cistus je zástupcem a nominotypickým rodem čeledi Cistaceae kam patří kromě cistů např. též naše devaterníky (Helianthemum). Je známo celkem 20 druhů cistů. Tento počet se však může u různých autorů mírně lišit v souvislosti s (ne)uznáváním některých regionálních ras jako samostatných druhů.

       Cisty se vyskytují téměř v celém středomoří vč. severní Afriky, přičemž nejdále na východ zasahuje výskyt rodu do Turecka a chybí na území Sýrie, Libanonu, Izraele a Egypta. Naopak nejvíce druhů se vyskytuje v západním středomoří, zejména pak ve Španělsku, Portugalsku ale též Maroku a Kanárských ostrovech.


Květy křížence
Cistus x aguilarii f. maculatus
se nápadně podobají květům
C. ladanifer, ze kterého byl vyšlechtěn.
       
       Rod Cistus je znám zejména díky svým nápadným květům. Ty jsou pětičetné, uprostřed s velkým množstvím jasně žlutých tyčinek. Základní barva korunních plátků může být buď bílá nebo růžová. U některých druhů (zejména C. salviifolius) může být báze korunních plátků žlutá a zvýrazňovat tak jasně žlutý střed květu. Pravděpodobně nejnápadnější květy má druh Cistus ladanifer u jehož základní formy jsou korunní plátky zdobené tmavě červenofialovou skvrnou. Velikost květů se může pohybovat od 2 do 13 cm. Jedny z nejmenších květů má Cistus pouzolzii, naopak největší květy nelézáme u již zmíněného druhu Cistus ladanifer (10 - 13 cm). Většina druhů má květy velké 4 - 6 cm a díky škále bílé až růžové barvy tak připomínají cisty v době květu šípkové keře. V přírodě dokonce rostou v podobných vegetačních formacích jako naše růže šípková (Rosa canina) a proto jsou také někdy cisty označovány jako "skalní růže". Cisty v přírodě vykvétají v dubnu a květnu. V kultuře mohou kvést v závislosti na podmínkách a způsobu pěstování ve stejném období nebo přibližně o měsíc později. Květy cistů vydrží bohužel jen jediný den. Poupata se zvětšují a připravují k rozkvětu postupně několik dní. Během poslední noci se poupě zvětší velmi výrazně a během brzkých ranních hodin se květ otvírá. Ačkoliv může být květ i poměrně velký, trvá jeho otevření velmi krátkou dobu. Je velmi působivé pozorovat jak z 2,5 cm velkého poupěte se během pouhých dvou hodin otevře 9 cm velký květ zcela do plochy a plné šířky. Květy cistů vydávají během dne mdlou nasládlou vůni. K večeru korunní plátky opadají a květ odkvétá. Krátkověkost květů je u mnoha druhů a kříženců vyvážena jejich velkým počtem, takže v jarních měsících jsou keře cistů skutečným klenotem. Za zmínku též stojí, že cisty jsou v některých velmi suchých regionech severní Afriky v jarním období stěžejním zdrojem pylu a nektaru pro včely.

       Aby došlo k opylení květu musí včely nebo jiný hmyz přenést na bliznu pyl z jiné rostliny. Květy cistů jsou sice oboupohlavné, ale jsou striktně cizosprašné a proto oplození vlastním pylem není možné. V řadě případů je možné květ sprášit i pylem jiného druhu a z takto vzniklých semen vypěstovat křížence. Semena dozrávají v pětipouzdrých tobolkách během července až srpna. Zralé tobolky jsou přibližně kulaté, ale jejich tvar, povrch a velikost se liší u každého druhu a mohou tak být dobrým poznávacím znakem při určování cistů. Každá tobolka obsahuje několik desítek semen, u některých druhů i málo přes 100. Semena jsou velká přibližně 0,5 - 1 mm, nepravidelného tvaru. Mohou být červenohnědá až černá, též v závislosti na druhu.

       Listy cistů jsou jednoduché, celokrajné, zpravidla vejčitého až dlouze kopinatého tvaru. Délka čepele může být 2 - 10 cm, šířka pak od několika milimetrů až po 5 cm u Cistus populifolius. Barva listů může být od světlé žlutozelené barvy (např. C. salviifolius) po temně modrozelenou barvu (C. ladanifer). Čepel některých druhů je pokryta hustými trichomy a získává tak stříbřitý nádech (např. C. albidus, C. parviflorus). Naopak Cistus ladanifer je znám tím, že jeho listy jsou pokryty nápadnou vrstvou vonných silic, které se využívají v parfumerii, farmacii a okultismu. Silice získávaná z tohoto druhu je nazývána ladanum nebo též labdanum a kromě jiného je jednou z hlavních složek kadidla. Podobnými silicemi mají v menší míře pokryté listy i další druhy jako Cistus laurifolius, C. monspeliensis nebo C. clusii. Cistus ladanifer a jeho kříženci proto celoročně vydávají nápadnou, mdlou (nikoliv nepříjemnou) vůni, která zaplní celý skleník nebo místnost s pěstovanými rostlinami.


Ukázka biotopu Cistus salviifolius v
jihozápadním Turecku. Cisty jsou
(pouze v náhledu) označeny šipkou.
       
       Cisty jsou keře, které dorůstají různé velikosti. Jednotlivé druhy se liší i tvarem své koruny. Zatímco Cistus ladanifer roste především do výšky (až 2 m), jiné druhy jako Cistus inflatus nebo C. parviflorus jsou spíše rozkladité, bohatě větvené a dosahují výšky maximálně půl metru.

       Cisty jsou častou součástí macchie - sředomořské trnité vegetační formace. Rostou na suchých písčitých nebo jílovitých půdách nebo též na skalách od nízkých po střední polohy. Velmi často rostou v blízkosti moře. Většina druhů cistů jsou typické pyrofyty, tzn. rostliny vázané na výskyt požárů. Keře cistů nejsou dlouhověké a populace těchto rostlin se obnovují po příležitostných požárech. Aby semena cistů vzešla v hojném počtu musí projít ohněm, který naruší jejich tvrdé osemení a nabudí semena ke klíčení. Na uleželých spáleništích jsou tak semenáčky cistů jedny z prvních rašících rostlin.
       
Rok staré semenáče Cistus salviifolius
rostoucí spáleništi. Jihozápadní Turecko.




O úroveň výš...         Na hlavní stránku...

Back to general level...         Main page...