Jak jsem pro sebe objevil rod Cistus...

Z celé rostlinné říše se nejvíce věnuji masožravým rostlinám, především pak čeledi Sarraceniaceae a jejímu nominotypickému rodu Sarracenia. Ke smůle mé rodiny která je až po uši zavalena nejrůznějšími pěstovanými rostlinami a prací kolem nich se však zajímám ještě o řadu dalších rostlin, přičemž přiznávám svoji slabost pro středomořskou flóru.


Právě takovýto květ se mi tolik zalíbil...
(Na obrázku květ křížence
Cistus x aguilarii f. maculatus)
       
V jedné volné chvíli jsem na internetu hledal fotografie a informace o jedné středomořské lnici (Linaria sp.), když jsem v jedné fotogalerii narazil na krásný květ, který mi svojí barevností a střídmou krásou vzal dech. Popisek pod obrázkem zněl "Cistus ladanifer". Ihned jsem proto sehnal informace o tomto druhu a kolem též něco navíc o dalších druzích rodu Cistus.

       Na webu bylo psáno, že cisty jsou běžnou součástí středozemní vegetace, nejčastěji se účastní trnité formace macchie. Když jsem se nadšeně svěřil se svým novým poznatkem svým kolegům z přírodovědných kruhů, téměř všichni se vyslovili ve smyslu, že rod Cistus dávno znají. Tak jsem asi ostuda, že jsem natolik triviální věc objevil sám pro sebe až tak pozdě a tak přízemní cestou jako je surfování po internetu. Nicméně stalo se a tímto článkem bych chtěl zaznamenat své úvodní kroky a postřehy při poznávání tohoto pro mě nového a neobyčejného rodu…

              Jedna z prvních informací, která se skloňuje na většině zahradnických stránek věnovaných cistům, je fenomén vystárnutí - přestárlé keře cistů jsou opelichaná košťata, která nekvetou a zmlazení řezem cisty nesnáší, protože neumějí obrážet ze starého dřeva. Cistus ladanifer, který mě zrovna tolik zaujal je v tom snad jeden z nejhorších. Navíc prý ani moc bohatě nekvete. Hodně mi to připomnělo situaci od mých milovaných masožravých špirlic, kdy červenobílá kráska Sarracenia leucophylla je sice skvost, ale její růstové vlastnosti za moc nestojí. Stejně jako u špirlic i v případě Cistus ladanifer je cílem zahradníků přinést hybrid, který by tvořil podobně krásných květů více, byl však celkově pohlednější a lépe rostl. Je to jakési hledání kamene mudrců, kterému se v případě špirlic se zápalem věnuji už léta. Po nastudování profilů několika druhů jsem měl hned jasno co a jak zkřížit aby vznikla skutečná pecka… Snad také díky této analogii s masožravkami mi cisty přirostly více k srdci.

       Informace o pěstování cistů jsem na internetu zběžně pročetl a když jsem nenašel jediný důvod, proč bych tyto keře neupěstoval stejně jako vavřín nebo fíkovník, přišla logicky chvíle Cistus ladanifer a některé jemu podobné křížence si obstarat. Angličtí pěstitelé svorně na svých stránkách uváděli, že cisty neposílají a už vůbec ne do zahraničí. V té době jsem měl "na drátě" dva pěstitele ze Španělska, kteří mě mailem žádali o nějaké masožravky. Oběma jsem nabídl, že jim MR pošlu zdarma výměnou za semena nebo rostliny Cistus ladanifer. No, dopadlo to asi tak jako kdybych ze Španělska psal průměrnému českému masožravkáři a prosil ho aby mi tu někde na mezi vykopal devaterník (Helianthemum). O tom, že jim něco takového roste za barákem samozřejmě neměli ani ponětí a tak nakoupili masožravky za "ojra". Nakonec jsem použil odkaz na francouzského pěstitele Oliviera Fillippiho, který je majitelem velkého zahradnictví a kromě jiných rostlin komerčně produkuje cisty. Francouzsky neumím a tak jsem sestavenou objednávku odeslal v angličtině a němčině. Po delší době došla odpověď, plně ve francouzštině… Objednávka byla potvrzena, nicméně předběžná kalkulace mi vzala dech. Bylo spočteno, že zásilka 16 rostlin bude vážit 27 kg, a kromě ceny rostlin bude za poštovné účtováno 300 Euro… Dlouho jsem si nedokázal představit jak budou cisty zaslány z Francie, každý společně s květináčem a substrátem vážícím 1,5 kg u každé rostliny. Marně jsem přesvědčoval pana Fillippiho, aby rostliny vyklepal a poslal bez substrátu, že se v balíku aspoň nepomlátí. Podle mých zkušeností by to bylo opravdu bezpečnější ale hlavně řádově levnější. No prostě by ten balík nevážil třicet kilo… Dále jsem zkoušel kontaktovat své kamarády toho času bydlící ve Francii, abych nechal kytky poslat na jejich adresu a oni mi to někdy při cestě do ČR dovezli. Nikdo mi nechtěl z Francie vozit 27 kg cistů… A tak jsem svoji objednávku maximálně zredukoval ze 16 rostlin na pouhých 6, zacvakal jsem za objednávku v přepočtu celkem 3000 Kč a netrpělivě čekal. Musím přiznat, že jsem z toho měl pocit nejpotupnějšího dovozu rostlin ze zahraničí, jaký jsem dosud uskutečnil. Zaplatit přibližně 2000Kč za dovoz 6 kytek… Při ceně autobusových jízdenek společnosti Student Agency jsem si pro ně mohl možná zajet i osobně. Ale jet na otočku na jih Francie pro 6 kytek, byl bych asi za ještě většího blázna.


Moje první rostlina
Cistus ladanifer.
       
Původně jsem si myslel, že rostliny dojdou poštou a tak jsem průběžně na poštu volal, ale desetikilový balík z Francie pořád nikde. Po pěti dnech však volal řidič kurýrní služby, že mi zásilku veze domů. Tak jsem v laboratoři se vším praštil a jel dom převzít ten zázrak. Rostliny byly sice menší než jsem čekal, ale byly velmi precizně zabalené a došly v naprostém pořádku. Takže nakonec spokojenost maximální. Byl jsem hned zvědavý jaký zázrak je ta mýtická silice "ladanum", kterou má Cistus ladanifer na svých listech vylučovat. Vskutku intenzivně vonící lípadlo, kterým je celá rostlina doslova obalená. Vůně se linula i z kříženců, z každého trošku jiná.

       Začalo tedy intenzivní pěstování, volba nejlepšího místa a každodenní hypnotizování. Po pár týdnech začaly rostliny jevit známky růstu a již brzo bylo zřejmé, že 4 ze šesti obdržených keříků mají nasazeno na květ. Poupata se pomaloučku zvětšovala, každý den byl zřejmý určitý postup, ale druhý den stále nic. A tak pořád dokola. Až jednoho dne večer se první poupě zvětšilo nápadně víc než ostatní. Bylo tedy jasné, že druhý den mi pokvete první Cistus a já zrovna jedu na celý den do Liberce dohlížet na průběh krajského kola biologické olympiády a nic z toho neuvidím. Tak jsem čapnul milý Cistus, donesl ho domů a zabalil ho k ostatním věcem na druhý den na cestu do Liberce. Ráno už bylo poupě dvakrát tak velké než večer. Rozevírat se začalo cestou v Metru v ranní špičce a celý květ se rozevřel v tašce během hodinové cesty autobusem do Liberce. Zpět domů jsem dovezl samozřejmě už jen odkvetlý proutek.
       
První cist který mi vykvetl:
Cistus x aguilarii.
Fotografováno před
DDM v Liberci.

       Na konci srpna jsme díky našim kamarádům, Zuzce Turkové a jejímu tátovi Vaškovi odjeli na desetidenní plavbu na jachtě podél Tureckého pobřeží. Středomoří je samozřejmě domovinou cistů, ale protože se mi nepodařilo najít konkrétní informace o tom že v dané oblasti nějaké cisty rostou, tak jsem ani nedoufal že se s nimi setkám. Na botanizování v tureckých zátokách jsem se moc těšil a od prvních chvil si velmi užíval bádání v terénu, odchyt hmyzu a kontakt s exotickými rostlinami, i když bylo v srpnu téměř všechno úplně suché. Během jedné z procházek se však ve mně ozvalo "volání přírody" a tak jsem přidřepl do křoví, abych učinil, čeho si matka příroda žádala. A tu hledím, že keř po mém levoboku připomíná strukturou větviček i seschlými lístky nějaký cist. Rozloupl jsem jednu ze zralých tobolek a vysypala se z ní na moji dlaň nezaměnitelná semena. Tak jsem se stal sběratelem cistů…




Omyly ze kterých jsem během prvního roku vystřízlivěl...

        1) Denní "hledanost" slova "cistus" se u nejpoužívanějšího českého vyhledávače Seznam.cz pohybuje kolem dvou dotazů za den. To je asi 50 x méně než u výrazu "masožravé rostliny" a 500 x méně než "globální oteplování". Je proto bláhové myslet si, že by stránka věnovaná cistům mohla někoho zajímat.

        2) Domény -.cz už nestojí 600Kč na rok jako dříve, ale stojí již jen cca 250Kč. Proto i přes výše uvedené zjištění jsem zakoupil doménu www.cistus.cz a začal budovat tyto stránky.

        3) S křížením a šlechtěním cistů to nebude taková sláva jak jsem si původně představoval. Kříženci rodu Cistus jsou zpravidla neplodní a proto vytvoření důmyslnějšího hybridu bude spojené buď s mimořádným štěstím, mimořádným úsilím nebo obojím. Ale spíš se mi to nikdy nepodaří.

        4) Nabudit semena cistů ke klíčení přirozenou cestou - ohněm - je ptákovina. Přestože jsem požár dělal ve venkovních prostorách experimentální zahrady, plný dýmu byl i fakultní skleník. Já jsem byl také dokonale vyuzený a semena jsem spálil buď moc nebo málo. Každopádně po mé pyrotechnické show napodobující přírodní požár se klíčení nekonalo.




O úroveň výš...         Na hlavní stránku...

Back to general level...         Main page...