Molucella spinosa




Sklerotizované torzo lodyhy Molucella spinosa
měřící cca 80 cm.
Lokalita Akbük Limani
v jižním Turecku.
       
       Když jsem v Turecku našel suché lodyhy této úžasné rostliny, bylo hned zřejmé podle hranatého stonku a tvaru kalichů, že se jedná o nějakou hluchavku. Nicméně tak obrovské kalichy vyzbrojené brutálně dlouhými a tvrdými trny, které vytvářejí neuvěřitelně krásný celek jsem u žádné hluchavky nikdy neviděl a nedokázal jsem s ani rostlinu představit za živa. Příroda je skutečně nejlepší výtvarník.

       Za rozkrytí jména musím hned v úvodu poděkovat svému kamarádovi a kolegovi z PřF UK, RNDr. Janu Sudovi,  Ph.D. Nejhorší co můžete plně vytíženému botanikovi udělat, přinést mu určit kytku z dovolené. Honza byl však touto rostlinou uchvácen stejně jako já a proto věnoval tři týdny studiu literatury, než zjistil že tato krásná neznámá hluchavka se jmenuje Molucella spinosa.

       Rod Molucella čítá podle některých autorů dva, podle jiných 4 druhy. Dva z nich jsou zde představenému druhu méně podobné, pravděpodobně i méně příbuzné a jak již bylo zmíněno, někteří autoři tyto zástupce řadí k rodu Eremostachys. Nejpříbuznějším a nejpodobnějším druhem je však zjevně Molucella laevis, která je pěstitelské a floristické obci známá jako "irské zvonky" neboli "Bells of Ireland". Tato se běžně pěstuje jako letnička, pro účely vázání kytic nebo též suchých vazeb. Na rozdíl od M. spinosa má tento druh kalichy květů široce otevřené, bez nápadných trnů a květy jsou o něco menší. Při podrobnějším prohlédnutí jsou si však oba druhy skutečně velmi podobné.
       

Detail přeslenu obřích trnitých kalichů,
které vytrávají dlouho po odumření
rostliny. Průměr přeslenu je asi 7 cm.


Detail růstového vrcholu s
typicky ostře řezanými listy.
Trnité kalichy se teprve vyvíjejí.
       
       Druh Molucella spinosa dorůstá výšky kolem jednoho metru. Několik exemplářů, které jsem pozoroval v Turecku bylo vysokých mezi 40 a 80 cm, určitě to však nebylo maximum. V kultuře jsem řadu exemplářů vypěstoval větších než 100 cm, největší rostlina pak dosáhla výška 155 cm. Dobře prosperující expempláře vytvářejí ze spodních pater 2 - 8 bočních větví. Tendence ke spontánnímu větvení lze využít i v kultuře. Odstraní - li se růstový vrchol mladé rostlině, hluchavka vytvoří několik plnohodnotných lodyh.

       Listy jsou přibližně okrouhlého tvaru. Okraj čepele je u mladých, juvenilních semenáčů vroubkovaný, čepele dospělých jedinců jsou dělené hlubokými ostrými zářezy.

Další celkové záběry ve fotogelerii ›››
       

Záběr na listy a lodyhy s již plně
vyvinutými kalichy, na jejichž dně
se začínají objevovat bílá,
ochmýřená poupata.

Dva dvouměsíční semenáče s juvenilními
okrouhlými listy. Zejména rostlina vlevo
nahoře je ve špičkové kondici
(velikost kontejneru 16 x 16 cm).
       

Dospělá rostlina před kvetením.

       

Část lodyhy v květu.

Suchá lodyha se
sklerotizovanými kalichy.
       
       Nejnápadnější částí Molucella spinosa jsou zbytnělé sklerotizované kalichy květů. Ty jsou vytvářeny v přeslenech po deseti, přičemž vyrůstají dvě pětice orientované rovnoběžně s párem listů. U neduživých exemplářů a v prvních květních patrech bývá počet květů v přeslenu nižší. U zdravých rostlin se ve vyšších patrech ustálí na uvedených deseti. Střední kalich nasedající na list je řapíkem vykloněn oproti ostatním květům v přeslenu mírně vzhůru. Z kalichu vyrůstá několik velmi pevných trnů. Nejdelší trn vyrůstá středem vzhůru a vějíř menších trnů směrem dolů. Rozpětí kalichů vč. středního trnu se zpravidla pohybuje mezi 5 - 7 cm, nejmohutnější přeslen měl však v průměru dokonce 8 cm, tak je dokumentováno na fotografiích.

Další fotografie suchých lodyh ve fotogelerii ›››
       

Detail s měřítkem.
       

No Comment...

       


Suchá lodyha se
sklerotizovanými kalichy.
       
       Barva samotných květů, resp. koruny květu byla pro mne velkým překvapením, na které jsem dychtivě čekal. Vzhledem k bizarnímu vzhledu rostliny jsem čekal květy spíše nenápadné s fádní barvou. Květy jsou však velké, délka koruny je od báze 2 - 3 cm. Základní zbarvení je bílé, spodní pysk je však uvnitř ozdoben nápadnou červenofialovou kresbou. Spodní pysk květu vybíhá ve tři laloky, krajní jsou ostré a bílé, střední je okrouhlý, ozdobený bledě žlutou skvrnou. Horní pysk květu je podobně jako u jiných hluchavek nápadně ochlupený. Na konci může být okrouhlý, se zářezem, nebo dokonce široce rozeklaný ve dví. Proměnlivost tohoto znaku záleží především na kondici a rychlosti růstu v době kvetení. Rostliny kvetoucí v utlumeném růstu mají horní pysk spíše kulatý, zatímco rostliny dobře hnojené a kvetoucí ve vrcholném létě vytvářejí květy rozeklané. Rovněž barva svrchního pysku bývá proměnlivá v závislosti na oslunění. U přistíněných rostlin je bílá u rostlin plně ozářených růžová. Barevně atraktivní součástí květu jsou rovněž 4 nápadné prašníky tyčinek, které jsou fialové a po dozrání nesou velké kupky žlutého pylu. Geneticky podmíněná variabilita mnou pěstovaných rostlin je minimální, což může být dané tím, že semena pocházejí z jediné rostliny. Jaké je spektrum barevnosti květů u přírodních populací mi není známo.

       

Detail s měřítkem.

Detail žlutofialových prašníků.

               

Kresba květu zepředu.

Přesleny květů z podhledu.
       

V této řadě ukázky pozdějších květů
s rozeklaným horním pyskem.

       

Celý přeslen.

Semena jsou velká 3 - 4 mm a dozrávají po 4 na dně kalichů.
Odtud je lze zahnutou jehlou dobývat aniž by se zralé a suché
kalichy poškodily pro dekorativní účely.


Pěstování

       Návod k pěstování této bizarní rostliny nemohu zatím poskytnout zcela konkrétně. Zahradnický slovník naučný (Mareček a kol., 1997) uvádí, že "M. spinosa je vytrvalá, může se pěstovat i jako letnička; poněvadž je velmi choulostivá, běžně se nepěstuje." Strohý odstavec můžeme nalézt i v dámské příručce o letničkách "The Ladie's Flower-Garden of Ornamental Annuals" (Loudon, 1840). Kromě popisu a údaji o původu rostliny je v knize konstatováno, že semena Molucella spinosa byla do Anglie dovezena několikrát (poprvé 1596). Opakovaně však byl druh z kultury ztracen a autorce není známo, kde semena sehnat (v té době). Citované údaje naznačují, že kultivace této hluchavky nebude zcela rutinní.

Během dvou let zdarů a častějších nezdarů jsem však nashromáždil některé zkušenosti, které ukazují:

*
Rostliny lépe prosperují ve volném substrátu, nebo nádobách o objemu minimálně 3-5 litrů. Pěstování v malých nádobách neposkytuje dobré výsledky.
*
Rostliny nesnášejí dlouhodobé přemokření.
*
Rostliny vyžadují relativně výživný substrát, jsou ale citlivé k přehnojení minerálními hnojivy.
*
Ve studeném skleníku při dostatku světla lze nedospělé exempláře udržet do příštího roku, kdy během dubna a května ochotně nakvétají.
*
Aktivní opylení květů zvyšuje množství vytvořených semen, ale rostliny v dobré fyziologické kondici vykazují i značnou míru samosprašnosti.
*
Čerstvá semena klíčí spontánně bez vnějšího zásahu. Starší semena klíčí dobře po provedení skarifikace.


       Správný postup pro pěstování by bylo možné odvodit ze znalosti přírodních podmínek druhu, ale bohužel o ekologii popisované hluchavky vím jen velmi málo. Podle místa, kde jsem rostlinu nalezl lze usuzovat, že se vyskytuje na stanovištích s vysokým obsahem draslíku a vápníku v půdě, lze předpokládat, že toleruje i mírné zasolení mořskou vodou. Rovněž mi není známo, v kterém ročním období dochází k vývoji rostlin a jejich kvetení. Podle mého terénního pozorování je zřejmé, že léto to není a vegetační doba neodpovídá vegetační době naší. Podle dostupných klimadiagramů oblasti však lze usuzovat, že semena klíčí s příchodem prvních deštivých měsíců na konci roku (listopad, prosinec). Semenáče pak pravděpodobně procházejí juvenilním a vegetativním stádiem během relativně chladné a vlhké zimy (denní teploty zpravidla 5 - 15°C) a s příchodem teplejších dní vykvétají (v dubnu se pohybují denní teploty mezi 20 - 30°C).


Šest klíčících semenáčů M. spinosa
(největší) + několik plevelů.
Šestý, právě klíčící vidíme vpravo nahoře.
       
       Této hypotéze by odpovídala má první zkušenost, kdy nedospělé semenáče se podařilo přes zimu udržet bez problémů ve studeném skleníku Katedry fyziologie rostlin PřF UK. Vzhledem k některým kultivačním chybám však nebyly na jaře v dobré kondici a po odkvětu rostliny uhynuly. Následující zimu jsem měl k dispozici dva velmi statné a zdravé exempláře, které jsem vyséval relativně pozdě a do zimy nestačily nakvést. Opět jsem je úspěšně přezimoval a na jaře vytvořily pompézní lodyhy (nejdelší 155cm, 25 přeslenů trnitých kalichů), vykvetly a poskytly velké množství semen i bez aktivního opylování. Uvědomuji si však, že zimní kultivace je pro běžného pěstitele téměř nemožná, protože lze obtížně zabezpečit kombinaci přiměřené půdní vlhkosti (v nádobě), přiměřený chlad a zároveň dostatek světla během naší pošmourné zimy, kterou nelze srovnávat ze zimou jižního Turecka. Ukazuje se však, že semenáče vzešlé na začátku dubna po přesazení do volné půdy venkovního skleníku kvetou už během července a srpna a do konce vegetační sezóny vytvoří semena bez jakýchkoliv problémů. Proto v příští sezóně vyzkouším výsev přímo do volné půdy na začátku dubna (předpokládané klíčení přelom dubna a května). Ukázalo se totiž, že předpěstované semenáče často poléhají a vyžadují vyvazování. Volně pěstované rostliny by mohly být pevnější, kompaktnější a na teplém a slunném stanovišti by mohly vývoj dokončit včas. Uvidím, jestli i zde se potvrdí, že přemíra péče škodí.
       

Semenáče Molucella spinosa
ve větším detailu.


Ukázkově kvetoucí exemplář
v nejlepší kondici...
... bohužel napadený
sviluškami. (viz listy)
       
       Jediné co jsem již spěšně optimalizoval je výsev semen. Čerstvá semena klíčí bez problémů během jednoho nebo dvou týdnů. Semena starší klíčí méně ochotně, ale zjistil jsem, že i dva roky stará semena klíčí s úspěšností kolem 90% po provedení skarifikace (narušení osemení). Vzhledem k tomu, že semena jsou relativně velká (a zatím vzácná), je možné skarifikaci povést pečlivě tak, že podřízneme jeden z rohů osemení proti kořenovému pólu semene. Semena Molucella spinosa mají tvar nepravidelného jehlanu, přičemž jeho vrchol odpovídá místu odkud vyrůstá kořen a opačná, tupá strana je místem, kde neriskujeme poškození embrya. Po odříznutí můžeme zkontrolovat, zda nejsou semena hluchá a obsahují dobře vyvinuté embryo (na řezu máslově bílé, viz foto).

       Další téma které považuji za důležité pro úspěšné pěstování jsou škůdci. Molucella spinosa je podle mé zkušenosti často napadána nejrůznějšími žravými a savými škůdci. Zejména pro svilušky a jiné roztoče je tato hluchavka velmi atraktivní. Neštěstí se ukázalo, že rostliny dobře tolerují chemizaci a škůdce je možné příslušnými postřiky eradikovat.
       

Když se podaří:
suché, asi jeden metr dlouhé lodyhy
po sklizení a očištění.

       Kvetení, tvorba semen, ale i kvalita dlouhých, trnitých kalichů je jednoznačně velmi závislá na dobré kondici rostlin. Podle dosavadních útržkovitých zkušeností se ukazuje, že rostlina vyžaduje přiměřené, nikoli však extrémní nesplnitelné podmínky. Podle údajů z litaratury se zdá, že se nejedná o běžnou triviální rostlinu a proto si myslím, že Molucella spinosa je mimořádně krásnou pěstitelskou výzvou.




O úroveň výš...         Na hlavní stránku...

Back to general level...         Main page...